Nejedno místo Čech a Moravy je posvěceno kroky světců a myslitelů. Učenců, znalých Talmudu a kabaly v takové míře, že za našich časů si to jen málokdo umí představit. Dnes už namnoze jen několik řádek, krátká zmínka v dějepisné knize je jediným pozemským svědkem někdejší slávy oněch výtečných lidí. Druhdy jen větrající žulový kámen, kdesi na opuštěném hřbitůvku venkovském nám svými napolo nečitelnými nápisy hebrejskými hlásá, že pod ním je »ukryt« vynikající učenec, a těch několik slov v kameni vyrytých k nám mluví o životě, působení a utrpení.
Jsou však ještě v živé paměti někteří z těchto dávno odešlých. A ne-li u nás, tož aspoň kdesi na Východě, daleko od hranic zemí koruny české, nedozněla dosud ozvěna slov jejich a jména některých českých a moravských měst — a nikoliv právě největších — jsou známa židovským dětem východní Evropy jediné jakožto působiště vynikajících rabínů zašlých staletí.
Takovým místem je Mikulov na Moravě. Nejeden učenec proslavil tuto velikou kdysi židovskou obec. Vždyť i sám rabi Lev byl před svým příchodem do Prahy rabínem v Mikulově. Nás však zajímá především rabí Šmelke Lévi Horovici, jehož náhrobek a modlitebnu, jakož i jizbu, ve které hloubával v kabale, podnes v Mikulově ukazují s pietou a hrdostí příležitostným návštěvníkům.
Mystická vlna chasidismu se nikdy nepřevalila na západ, přes hranice slovanských zemí východní Evropy. Na území bývalých Uher, kde působil reb Mojše Tajtlboum v Íhelu (Ujhély) a reb Jicchek Ázik Toub v Kálově, rozšířil se chasidismus spíše jen formálně. Bratří Horovicové Pinches a Šmelke, potomci našeho pražského rabína Pinchasa, pronikli jediní ještě dále.
Budu vám o těchto svatých bratřích vyprávět, co
