jsem kdy slyšel a co jsem četl ve starých knihách hebrejských.
Mladší bratr Pinches stal se vrchním rabínem ve Frankfortě nad řekou Mohanem. Starší Šmelke v našem Nyklšporku, čili Mikulově. Jak k tomu došlo, je hodno zaznamenání.
V obou městech se uprázdnily rabínské stolice současně a oba slavní bratři dostali nabídky obou obcí též současně.
»Jdi ty do Frankforta!« radil Šmelke mladšímu Pinchesovi. »Ty jsi významnější než já a Frankfort je větší obec než Nyklšpork.«
»Ne, ne!« říkal Pinches. »Do Frankforta půjdeš ty! Jsi významnější a jsi také starší. Já půjdu do Nyklšporka. Je to pro mne beztak až příliš veliká čest.« Dlouho se oba bratři přeli, kdo půjde kam. Neboť každý si cenil druha víc než sebe. Na konec se dohodli, že budou putovat k svému učiteli, svatému rebe reb Bérovi do Meziriče a podle jeho rozhodnutí že se zařídí. Vždyť tak jako tak chtěli k němu jít, aby jej požádali o vyložení jistého nesrozumitelného místa v tajemné knize »Zóhar«.
Když do Meziriče přišli, vznikl mezi nimi před samým prahem světcova domu nový svár.
»Vstup nejdříve ty, poněvadž jsi významnější než já!« říkal Šmelke Pinchesovi.
»Ne!« ohražoval se Pinches. »Ty vstoupíš první. Ty jsi významnější.«
Jak se tak před domem prou, vystrčí najednou svatý rebe reb Bér oknem hlavu a volá:
»První ať vstoupí ten, jenž bude rabínem v Nyklšporku. Ten je tím význačnějším.«
I pospíšil Šmelke a vkročil první. Nepokládal se za lepšího. Ale chtěl, aby se bratr stal rabínem ve větší obci, ve Frankfortě. Pinches nemohl odporovat. Kdyby byl vstoupil první, byl by se stal ve Frank-
