Stránka:Devět bran.djvu/136

Pročež vy, kdož žíti chcete, do té druhé Brány se mnou vejděte, neb tam se dočtete

— jak se ti bratři přeli, když slavnými se stali, jakož i jak vposled ten práh překročili a podobenství slyšeli — Jak zbožní byli a Žíšeho ctili — Že máme být zmužilí, a že i lidé mohou být anděli — Načež mikulovští Šmelkeho velmi vítají — A kterak si ho dobírají — Že zbožný mládenec předobře činívá, když v jedné věci přec nevěrcem bývá, aneb rebe reb Šmelke všecinko rozdává a žebráčka zpět povolává — Rebe reb Šmelkeova vigilie aneb svíčka proroka Elije — A že i náš spánek služba Stvořiteli je — Světec pak mezi ledy pluje a nebojí se Dunaje — A jak tu píseň pěje — Načež následuje, jak ho císař pozoruje a jeho prosbu splňuje — Že svatý rebe reb Šmelke mohl vzkřísiti mrtvé už mnohá staletí — Načež se tu vypravuje hrůzostrašná historie — Jakož pak jeho bratr o tento svět nestál aneb co všecko v tom Frankfortu sepsal —