však porušil povahu své podstaty, to jest svou lásku, jedná v případě druhém, při ničení svých tvorů, proti přirozenosti své vlastní božské osoby, to jest proti lásce. Proto byl zázračný odchod Izraelitů z Egypta větším divem, než je stvoření světa. Aby vysvobodil Izrael, zničil Bůh přímým zásahem do světového dění jiné své tvory, Egypťany, v nesouladu se svou tvůrčí láskou, a jednal tedy proti povaze své vlastní osoby a přirozenosti, a nikoliv toliko proti pouhým zákonům přírody jím stvořené. Proto nám Písmo svaté připomíná zázračný odchod z Egypta častěji než stvoření světa. —
— Duše ženy přichází na zem z vyšších světů než duše mužova. Proto osvobozuje Zákon ženu od oněch příkazů, jejichž plnění je omezeno na určitý čas, na nějakou dobu denní nebo roční. Neboť svět, v němž má původ duše ženy, je nad pojem času povznesen. —
— Zdá se nám, že světci žijí na zemi mezi námi. Ve skutečnosti není tomu tak! Podobají se slunci, jež nám září, ale tkví neustále na nebesích. —
— Chce-li člověk, aby světlo jeho duše nebylo po smrti pohlceno nekonečným světlem Božím a nezapadlo v něm beze stopy, je třeba, aby si za svého pozemského života získal pokud možno mnoho zásluh, neboť každá zásluha je zdrojem Světla, jak praví Písmo. Světla, jež nikdy nezhasne. A připojí-li k jiskérce své duše zásluhy, stává se duch člověka Světlem tak mohutným, že nebude pohlcen ani Nekonečnem a nezajde v něm nikdy. —
— Když něco krásného vidíme nebo když něco dobrého chutnáme, vězme, že ona příjemnost chuti nebo krásy jest — sám Bůh.
