týdnu — dne 21. měsíce adaru (r. 1786) — svatý rebe reb Mélech také zemřel.
Ze „Slastí Elimelechových“
— V každém čase a v každičkém okamžiku, především však v chvíli, kdy člověk dlí o samotě a v nečinnosti, nebo když odpočívá na lůžku a usnout nemůže, má si představit, že před ním plápolá oheň veliký a hrozný, až k nebesům. A on, člověk, láme svůj vrozený pud sebezachování a vrhá se v plameny pro slávu Boží. Milostivý Bůh považuje záslužné předsevzetí člověka za rovné činu. A tak člověk nemusí nikdy zaháleti. Neustále může plnit nejsvětější příkaz Boží: »Posvěcen budu v nitru synů izraelských.« — Posvěcen jejich sebeobětováním aspoň v myšlenkách. — Totéž si má člověk představovati při jídle a při souloži. Kdykoli pociťuje rozkoš tělesnou, má si říci srdcem i ústy, že daleko větší slast a mnohem příjemnější rozkoš, nežli je ona smyslná, by pociťoval, kdyby svůj život směl Bohu obětovati. A má sám sobě dokazovat, že by mu bylo milejší umírání pro slávu Boží než kterákoliv rozkoš smyslná. Má si říkati, že umírání pro slávu Boží je krásnější, než jakýkoliv požitek tělesný, a že i kdyby jej pochopové odtrhli od jídla nebo od soulože a mučili jej způsoby nejhroznějšími, byla by mu ta smrt mučednická vítanější jakéhokoliv požitku tělesného. Dbej však každý, abys to myslil upřímně a pravdivě, neb vševědoucího Boha nelze oklamati. —
— Pro svou nekonečnou lásku k tvorům učinil Bůh nesmírný zázrak. To jest, tím, že je stvořil z ničeho, porušil odvěké zákony logiky a přirozenosti. Existuje však ještě větší zázrak: Že Bůh z lásky k jedněm tvorům ničí druhé tvory. Neboť jednal-li Bůh při tvoření světa toliko proti zákonům přírody, aniž tím
