— »Doprovázejí vás,« řekl mu kočí.
— »A proč to?«
— »Inu, chtějí si nejspíš získat zásluhu tím, že takto vzdávají poctu vaší učenosti.«
— »Tá-ák?« divil se svatý rebe reb Mélech.
A najednou se rozhodl:
— »Je-li tomu tak, chci se řídit jejich příkladem. Také já chci mít tu zásluhu.«
To řka vystoupil a ubíral se s ostatními pěšky za prázdným povozem…
Satan zapřisahal svatého rebe reb Mélecha, aby ho přestal utlačovat. Vyhrožoval mu, že neustane-li, nadělá on, Satan, ze všech lidí chasídy, a co potom zbude rebe reb Mélechovi na tomto světě ještě vykonat? Svatý rebe reb Mélech však odmítl vyhrůžku Satanovu máchnutím ruky.
I započal ďábel své dílo.
Řady chasídů se začaly najednou nápadně množit. Kdekdo přistupoval k chasídům. Sta a sta duší přibývalo takřka denně, až tím byl rebe reb Mélech na konec doopravdy znepokojen. I chopil hůl a šel do učebny, aby vyhnal nepovolané.
Ale na prahu domu Božího se zarazil. — Lépe je tototiž, jsme-li třeba chasídy čertovými, než nejsme-li chasídy vůbec.
Ostatně nezvyklá práce brzy ďábla omrzela. To proto, že z chasídů čertových se stali časem chasídové skuteční.
Osvědčila se na nich svatá pravda Talmudu: »K pravému idealismu dospěje na konec i ten, kdo se učí. Zákonu třeba i jen z pohnutek hmotných. Neboť světlo Boží v Zákoně skryté konec konců každého člověka obrátí.«
Z lásky k bližnímu soudil jednou svatý rebe reb Mélech i samého Pána Boha. Událo se to takto:
