din promluvil…!« a křičet neustával, takže byli jeho slavní spolužáci nuceni vyvést ho na dvůr. To proto, aby měli od něho pokoj. Žíše se jim ani nevzpíral. Nevěděl vůbec, co se s ním děje. Nadšení mu lomcovalo celým tělem. Také na dvoře neustával volat »Hos-po-din pro-mlu-vil, Hos-po-din pro-mluvil!« a zmítal se při tom, jako by měl padoucnici. Dlouho to vždycky trvalo, než se uklidnil. Když se konečně mohl vrátit — byl celý výklad mistrův již dávno ukončen. Tak neslyšel Žíše nikdy ani jediný výklad svatého rebe reb Béra.
Takovéhle vytržení nazýváme hislaháves, vzplanutí.
V tajemné knize »Tykúnym« je psáno, že Láska a Bázeň jsou dvě křídla, na nichž se můžeme vznésti až k Bohu.
Žíše měl však jen jedno křídlo. Veliké a mohutné ovšem. Druhé mu však nikdy nenarostlo. A lítejte jen s jedním křídlem! Nedokážete to. Uvidíte.
Po celý život sloužil totiž Žíše Pánu Bohu jen láskou. Avšak jedenkrát se mu zachtělo mít obě křídla a sloužit Nejvyššímu také bázní, jako andělé Boží. Modlil se tedy Žíše k Pánu Bohu, aby mu také udělil milost své bázně.
I vyslyšel Hospodin modlitbu Žíšovu a bázní naplnil srdce jeho. Nemyslete však, že se Žíše teď, když mu narostla obě křídla, vznesl do výše jako pták. Právě naopak! Jsa jat svatou bázní před Pánem všech světů, zalezl pod postel jako schlíplý psík a všecek se chvěl strachem.
»Už dost, Pane, už dost!« volal tam pod postelí jako Jonáš z hlubin oceánu. »Sejmi se mne opět svou svatou bázeň! Nedovedu ti sloužit co andělé tvoji. Chci ti raději zase sloužit jen jako obyčejný Žíše.«
A milostivý Bůh vyslyšel milého Žíše i tentokrát. Křidélko bylo mu opět ustřiženo a Žíše vylezl zpod
