Challonerovi nebyla práce toho dne věcí osobního potěšení a nebyla ani diktována jen jeho touhou, aby měl mládě spolu s Mikim. Potřeboval masa a medvědí maso v tak časné době bude nanejvýš dobré; a nade vše ostatní potřeboval zásoby tuku. Kdyby ulovil tohoto medvěda, uspoří času po celý zbytek cesty dolů k civilisaci.
Bylo osm hodin, když připadl na první neomylně čerstvé známky Noozak a Neewy. Bylo to na místě, kde Noozak chytala ryby čtyři nebo pět dní předtím a kam se včera vrátili, aby hodovali na »uzrálém« lovu. Challoner byl v povznesené náladě. Byl jist, že najde dvojici podél potoka a nedaleko odtud. Vítr mu byl přízniv, i počal se přibližovati s větší opatrností, pušku maje připravenu pro očekávanou chvíli. Hodinu postupoval vytrvale a klidně, všímaje si každého zvuku a pohybu před sebou a navlhčuje občas svůj prst, aby viděl, zda se vítr neobrátil. Nebyla to celkem ani věc lidské zchytralosti. Vše Challonerovi přálo.
V široké, ploché části údolí, kde potok se tříštil na tucet malých potůčků a voda se čeřila mezi písečnými nánosy a přes kamenité mělčiny, Neewa a jeho matka slídili kolem lenivě po racích k snídani. Svět se nikdy Neewovi nezdál krásnější. Slunce působilo, že jemná srst na jeho hřbetě se čechrala jako srst předoucí kočky. Měl rád čvachtání vlhkého písku pod chodidly a zpívající proud vody, jenž mu narážel do nohou. Měl rád zvuk, jenž jej obklopoval, dech větru, šepoty, jež přicházely ze smrkových vrcholů a
