vrata do zvlněné pláně, vytvořené z luk, jezer a velikých rozloh smrkového a cedrového lesa. Týden spěchala Noozak k jistému potoku na této pláni a nyní, kdy jim hrozila vzadu přítomnost Makoosova, pokračovala v cestě, až Neewovy krátké, tlusté nohy stěží mohly udržeti jeho tělo. Bylo poledne, když dosáhli potoka, a Neewa byl tak vyčerpán, že mu činilo obtíže vylézti na smrk, na nějž jej poslala matka, aby si zdřiml. Našed příhodnou vidlici z větví stromu, rychle usnul — zatím co Noozak šla chytat ryby.
Potok byl oživen rybkami, přistiženými v mělkých kalužích po tření, a za hodinu chytla jich tolik, že pokrývaly břeh. Když Neewa sestoupil se své kolébky, právě na počátku soumraku, přišel na hody, při nichž se již Noozak nacpala, že vypadala jako sud. To po prvé měl k jídlu ryby a po celý týden pak žil v rybím ráji. Jedl je ráno, v poledne a večer, a když byl příliš pln, aby jedl, válel se v nich. A Noozak se nacpala, až se zdálo, že jí praskne kůže. Kamkoli se pohnuli, nosili s sebou rybí zápach, jenž stárnul den co den, a čím více stárnul, tím lahodnější byl Neewovi a jeho matce. A Neewa rostl jako bubřející lusk. V onom týdnu přibral tři libry. Zanechal nyní docela pití mléka, neboť Noozak — jako stará medvědice — vyschla na stupeň, kde beznadějně zklamala.
Bylo záhy z večera osmého dne, když Neewa a jeho matka lehli si na pokraji travnatého vršku k spánku po denním hodování. Noozak byla nesporně nejšťastnější starý medvěd v celé oné části Severu. Nemusila již déle shánět potravy. V potoce bylo jí v kalužích uzavřeno neomezené
