Stránka:Curwood - Kočovníci severu.pdf/21

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

stopy krve v zelené trávě. Makoos dal jí pořádný výprask.

Lehla si, zastenala naposled a podívala se na Neewu, jako by chtěla říci:

»Kdybys nebyl odešel za jakýmsi čertovstvím a nebyl vzbudil hněv toho starého potměšilce, nebylo by se to stalo. A teď — podívej se na mne

Mladý medvěd byl by se rychle zotavil z následků bitvy, ale Noozak ležela bez hnutí po celý zbytek onoho odpoledne a noc, jež následovala. A tato noc byla patrně nejpěknější, již Neewa kdy viděl. Nyní, kdy noci byly teplé, zamiloval si měsíc dokonce více než slunce, neboť rodem i pudem byl spíše loupežným slídilem v temnotě než lovcem denním. Měsíc zdvíhal se na východě v slávě zlatého ohně. Smrkové a balšámové lesy vypadaly jako ostrovy v žlutém moři světla a potok se třpytil a tetelil jako živá bytost, vina se svou cestou zářícím údolím. Ale Neewa dostal za vyučenou, a ačkoli jej zval měsíc a hvězdy, přitiskl se těsně k své matce, naslouchaje karnevalu nočních zvuků, jež k němu doléhaly, ale nehýbaje se od jejího boku.

S jitrem Noozak zdvihla se na nohy a s nevrlým rozkazem Neewovi, aby následoval, zvolna zlézala hřeben korunovaný sluncem. Nebyla v cestovní náladě, ale daleko vzadu v její hlavě byla nevyslovená obava, že by se ničemný starý Makoos mohl vrátit, a věděla, že nový zápas by ji nadobro dorazil, při kterémžto výsledku by si Makoos připravil snídani z Neewy. Hnala se tedy dolů po druhém úbočí hřebene, napříč novým údolím a zářezem, jenž se otevíral jako široká