potřebuje toliko jedné části letošního úhoru, bez újmy setí pak na zimu následujícího. Také vodnice, která mu snad zbude, bude pro dobytek píce vhodná a vítaná.
Mouka z pejřových kořínků.
Ačkoli kromobyčejné, ale zdravé jídlo dá se s pejřových (pýr) kořínků připravovati, jak tvrdí a návod podává podle cizích vzorů Kalina. Majíť prý sice kořínky tyto zevnitř dřevnatou, ale velmi něžnou slupku, tak jako naše obilná zrna, ze kterých se nejvýbornější mouka připravuje, mají pro člověka nezáživnou slupku, která se ve mlýně jako otruby odlučuje. Pod touto něžnou kožičkou mají pejřové kořínky dřeň, sladce chutnající, z které se velmi záživná mouka připravuje. Vykopanou pejř čili pejřavku vymyjeme čistě, necháme ji dříve na vzduchu ve stínu, pak v peci mírně vytopené dokonale vysušiti, pak se na řezačce, a není-li jí mnoho, nožem neb nůžkami na drobnou řezanku skrájí a opět suší.
Nyní dá se řezanka buď samotna, nebo s obilím do mlýna a z ní obdržíme zdravou mouku na chléb, aneb k dělání jiných moučných jídel. Dáme-li pejřovou řezanku samotnou mleti, obdržíme z jedné měřice řezanky půl měřice mouky. Tato mouka má sice modravou barvu, ale co na tom, jen když dobře chutná, a tomu skutečně tak jest, když ze stejného množství pejřové a chlebové mouky chléb pečeme. Ježto pejřová mouka velmi sladce chutná, přidejme pro toho, kdo to nerad má, vice kvasu neb octa, soli a kmínu. I ze dvou částí pejřové a z jedné části chlebové mouky obdržíme zdravý chléb.
Chystáme-li mletí pejřové řezanky zároveň s obilím, musíme dle míry dvakrát i třikráte tolik řezanky jako obilí dáti; na příklad dvě i tři měřice řezanky pejřové a jeden díl obilí; pak obdržíme dvakrát tolik mouky jako obilí, a tudíž je to mouka o polovici lacinější a předce tak vydatná, jako stejné množství obilní mouky, tím způsobem jest i chléb o polovici lacinější.
