Bramborová mouka.
Byv vyzván od gubernia království Českého, vydal Rükert v Praze r. 1817 úřední návod, jak dlužno za tehdejšího nedostatku potravin upraviti mouku z brambor a v jakém poměru míchati s jinou moukou, aby se upekl chutný chléb pro vojsko i pro lid.4)
Návod Rükertův byl pak přetiskován r. 1817 v Brně i ve Vídni a prakticky prováděn s úspěchem. Přimlouval se za požívání mouky bramborové zejména známý vlastenec, farář Václav Krolmus. Doporučuje ve svých pamětech:
„Což dělali naši hospodářové staří v letech mokrých, když se jim hojně ovoce a zelenin urodilo a jedno od druhého se kazilo a hnilo? Nevybírali slívy, karlátka (švestky), hrušky a jablka zdravá, nevykrojovali z nich nakaženiny? Ba i napolo ohnilé ovoce sušili, jež sušením hned přestalo dále hniti, jež by naskrz bylo shnilo, kdyby se nebylo dalo sušiti.
Nerozkrojovali jablka na čtyři dily, na kříž, jimž křížalky říkáme? Nesušili je na kamnech, v pecích a v sušárnách, aby je od zkázy do budoucnosti zachovali? Nesušíme višně, hrušky, jablka a švestky? Taky když zemčata mnoho šťávy v sobě mají a se kazí, rozkrájejme některá buď syrová, nebo vařená, oloupaná neb neoloupaná, celá nebo rozkrájená na křížalky, neb na koláčky, a sušme je dokonale v sušárnách, v pecích, na kamnech a v troubách a usušená uložme, jakož to i s řípou naši praotcové dělávali, na oslinky. Zemčata udušená můžeme na jaře jako kroupy v stoupách roztlouci nebo na mlýncích rozemleti a jako krupičnou kaši požívati. Když z bramborů syrových a tence oloupaných a roztrouhaných škrob udělati umíme, kterýž nic jiného není, nežli mouka: tedy aby se brambory nepokazily, nadělejte sobě z nich mouky na rok budoucí. Když se syrová zemčata oloupaná do kvasu chlebového skrouhají a chléb se podaří, proč by se suchá mouka bramborová k pečivu (zvláště když se s moukou obilní prohází) vyhodila? Neděláme bramborové vařbuchty, budáčky, podpopelnice, bartoníčky, bá-