Tehdy byl v Německu řád polo řeholní, polo bojovný, velmi nepokojný, Polákům nepřátelský a neprávem či právem viněný, že se živí kořistěním a lupičstvím: byl to řád Německý. Rytíři němečtí byli postrachem měst nejblíže sousedících s jejich panstvím, jež neustále znepokojovali a pronásledovali. Neušetřili také útulku kanovníka-hvězdáře. Pokaždé, když Koprník na ně žaloval, obmezovali se na to, že věc popírali nebo odpovídali pomluvami. Napadnuvše ho v jeho právech držebních šli ve své pokrytecké smělosti tak daleko, že jej obviňovali před sněmem poznaňským v pamfletu hanobícím jeho povahu, že byl sám útočníkem. Aby se mu dostalo práva proti nim, potřeboval podpory veškerého vlivu, jakého požíval biskup Warmínský.
Roku 1513 po smrti biskupa Fabiana de Lusianis[1] byv jmenován administrátorem diecéze zpozoroval, že některých statků církevních se zmocnil řád Německý. Šlo o to žádati a obdržeti jejich navrácení. Ježto byl již sám dříve znepokojován ve svém vlastním majetku rytíři německými, věděl předem, jaké činné, mocné a proradné lidi bude míti za protivníky. Jsa mužem pevným a odhodlaným naproti překážkám jakéhokoli rázu neváhal pustiti se v zápas. Obrátil se ke králi Pol-
