66
státi se mužem velkého světa, vynikajícím občanem, poslancem.
Slávy mohl dojíti bezprostředně, kdyby se byl stal nástupcem Brudzewského na hvězdářské stolici universitní a pokračoval na březích Visly ve výmluvných přednáškách, které jej ověnčily vavříny na březích Tiberských. Přede vším tím lákadlem světským dal přednost rozjímavému životu klidného kanovníka: stal se knězem. Jan Konarski, biskup Krakovský, jej vysvětil. Po několika letech, roku 1510 k doporučení svého ujce byl jmenován kanovníkem ve Frauenburku, jiném městečku polském ležícím 66 km. jihozápadně od Královce (Königsberku) a přináležejícím dnes Prusku (s 2200 obyvatel.)[1]
Hlavní příjemnost kanovnictví byla tehdáž jako dnes, že se berou pravidelně a bez namáhání roční důchody vždy vážené, a že lze věnovati všecken čas oblíbeným studiím. Duch Koprníkův měl rád badání mathematické; srdce jeho rádo konalo dobro; povaha jeho milovala spravedlnost. Kanovník Frauenburský svůj čas věnoval dílem astronomii pro své osobní uspokojení, dílem provozování lékařství na prospěch chudých. V jeho životě poloveřejném vidíme stále u něho převládati hluboký cit pro spravedlnost.
