51
se jiskří, zatím co v dáli moře ztišené ozývá se jen jemným šuměním.
Tehdy rozjímavá duše opouští zemi tmavou a bezvládnou. Jako vzdušný motýl sedá na lehký kvítek, aniž ho pomačká, tak duše jemně se klade na hvězdu jednu, druhou a dále zas na jinou bez únavy, a tak malá ve vesmíru, přemaličká v převelikánském, putuje přece mezi nebeskými květy okoušejíc z jednoho i druhého. Sladký nektare hvězd, ty unášíš duši do vysokých sfér skvělosti, očišťuješ ji od šlaků hmoty zemské, živíš ji krmí nebeskou! Paprsky hvězdné, které procházíte věčnými prostory, vy nám ukazujete nesmírnost Všehomíra, osvětlujete nám naše pravé postavení, učíte nás, abychom znali sebe samy. Unášen na vašich neunavných perutech duch putuje bez konce mezi divy nevysýchajícího tvoření pozoruje, soudě, obdivuje se složitému a trvalému dílu přírody. Uprostřed vlažného nebe italského, pod zářným nebem jihu, obklopen bujnými polohami padovskými nebo starobylými památníky římskými mladý, snaživý mathematik cítil, jak rozvíjí se jeho povolání hvězdářské. Theorie zaměstnávala jej od té doby daleko více nežli praxe.
Nicméně máme od něho jistý počet pozorování vykonaných za jeho pobytu v Italii, a zvláště po jeho návratu do vlasti.
R. 1496 pozoroval v Bononii ve společnosti professora Dominika Marie zastínění Aldeba-
