rou pozorností, jaké byl schopen. Tušil záhy, že principy ty jsou příliš složité a že se příliš vzdalují obyčejné jednoduchosti zákonů přírodních, než aby se mohly připustiti za pravé. Nejlepší příležitostí vniknouti do ústrojí vědy jest, jsme-li nuceni jasně ji rozebírati ve veřejných přednáškách nebo rozpravách.
Koprník přebýval v Italii po 7 let, od roku 1496 do r. 1502. Tam, když hvězda denní zašla za moře nachově zbarvené, dlouhý soumrak vznáší se na večerním nebi. Hluk zaniká. Vonný vánek ovívá pahorky stupňovitě rozdělené, daleký obzor se rozkládá průhledně a jasná hvězda večerní jiskří se veškerým svým ohněm. Kolikrát zamířil mladý filosof, přišlý ze severu do toho mírného podnebí, své samotářské procházky k těm krásným zjevům italského nebe? Kolikrát sledoval snivý jeho zrak planoucí kotouč slunce sestupujícího zvolna pod tekutý obzor, slunce, jehož skutečné položení uprostřed hvězdné soustavy měl poznati a na vždy upevniti! Kolikrát vrátil se zadumán ke svým knihám pozorovav zdánlivý chod pohybů nebeských a pozdraviv každou zářící hvězdu, která se zažíhala nad zamlklým soumrakem?
Někdy noc hluboká a jako nekonečná nastane. Obloha se posije nepočetnými hvězdami. Mléčná dráha se rozvinuje jako prášek z drahých kamenů. Sirius; Aldebaran, Orion
