Mladistvý Koprník chodil nejprve, jako všechny děti městské, do školy u sv. Jana; „ale zdá se, praví jeho polský životopisec Czynski, že, místo aby se večer bavil se svými soudruhy, byl již neobyčejně snaživý a vrátiv se domů pracoval, aby se naučil latině a řečtině.“ Vtipkovalo se často o těch poznámkách týkajících se nejútlejšího dětství proslulých mužů, a jest pravda, že máme rovněž příklady zcela opačné hlubokých myslitelů, kteří nejevili nejmenší přednosti před svými sousedy za svého dětství ba ani za své mladosti. Nicméně, třeba mnohé děti záhy probudilé nedospívaly k ničemu dobrému za svého života, jest dovoleno vytknouti tyto snahy jaksi vrozené, když zahájily život pracovitý a mudrcký, jakož tomu jest u Koprníka.
Máme všichni v sobě schopnost převládající; základní vyučování prvního věku již dává na jevo naši význačnou zálibu; a řečená schopnost dobře vedená má nám určiti dráhu, na níž nejlépe prospějeme. Každý může raziti si cestu životem. Čím dříve se začne, tím lépe. Při rozvaze, vůli a vytrvalosti zřídka kdo se sklame. „Život není slastí ani strastí, řekl Alexius de Tocqueville, nýbrž vážným úkolem, který nám jest uložen a jejž máme provésti a dokonati ke své cti.“
U věku deseti let Koprník měl neštěstí, že ztratil otce. Od té doby ujec jeho Lukáš Wasselrode, biskup Warmínský, se ho ujal a dal
