32
„Představte si Němce, jménem Koperníka, který povaluje všecky ty kruhy a všecka ta nebesa, jež si vymyslil starý věk. Jedny boří, druhé drtí. Uchvácen vznešenou zuřivostí hvězdářskou, uchopuje zemi a vrhá ji daleko ze středu všehomíra, do něhož se byla postavila, a do tohoto středu staví slunce, jež si této cti daleko lépe zasloužilo; a aby ji potrestal za ten dlouhý odpočinek, kterýž si byla přisvojila, naloží jí co nejvíce může všech těch pohybů, jež ona dávala planetám a nebesům.“
Toto představení jest velmi skvělé, jenže místo Němce jest to syn nešťastné Polsky, jemuž dlužno se obdivovati. Neprávem král Bavorský umístil Koprníka mezi výtečníky německými ve chrámu Walhally u Mnichova.[1] Neprávem zvláště Prusové hlásili se k jeho jménu, oni, kteří držíce dnes ty kraje výbojem tak málo šetřili jeho památky, že nechali zpustnouti jeho obydlí a observatoř, a nechali zajíti všecky vzpomínky, které mu byly náležely!
Toruň, dnes opevněné město pruské[2] na pravém břehu Visly (11.000 obyvatelů[3]), jest starobylé svobodné město hansovní. Upadla v moc řádu Německého, který tam r. 1466 podepsal úmluvu, jíž se uznával vasalem Polska. Byla částí polského Mazovska a čilým městem obchodním.
