242
Sequitur errantium primus Saturnus, qui 30. anno suum complet circuitum. Post hunc Jupiter duodecennali revolutione mobilis. Deinde Mars, qui biennio circuit. Quartum in ordine annua revolutio locum obtinet, in quo Terram cum orbe Lunari tanquam epicyclo contineri diximus. Quinto loco Venus novo mense reducitur. Sextum denique locum Mercurius tenet, octoginta dierum spatio circumcurrens. In medio vero omnium residet Sol. Quis enim in hoc pulcherrimo templo lampadem hanc in alio vel meliori loco poneret, quam unde totum (simul) possit illuminare? Siquidem non inepte quidam lucernam mundi, alii mentem, alii rectorem vocant, Trimegistus visibilem deum, Sophoclis Electra intuentem omnia. Ita profecto tanquam in solio regali Sol residens circumagentem gubernat astrorum familiam.“[1]
- ↑ Poznáváme v tomto krásném a výmluvném popise, jako u všech astronomů XVII. století, stopy dlouhého styku s klassickým starověkem. Koprník měl na zřeteli tato místa: Cicero, Somnium Scipionis c. 4; Plinius L. II. c. 3 a Hermes Trismegistos (= Tóth) kn. V. (p. 195 a 201, vydání Krakovské 1586). Narážka na Elektru Sofokleovu jest nejasná, neboť nenazývá se slunce »vše vidoucím« v tomto kuse, nýbrž v Iliadě a Odyssei, jakož i v Choeforách Aischylových (v. 980), jež Koprník nemohl bráti za Elektru. Dle domněnky Boeckhovy narážka ta pochází z nedopatření paměti; Koprník sobě asi připomenul neurčitě verš 869 ze Sofokleova Oidipa na Koloně. Jest dosti podivno, že v životopise Koprníkově od Czynského (Kopernik et ses travaux
