Tato stránka byla zkontrolována
198
chovaly některé nástroje pracované Koprníkem samým. Známo, že Tycho se chlubil, že má parallaktická pravítka udělaná ze dřeva vlastní rukou tohoto, jak jej nazývá, nevyrovnatelného muže. Dostal je darem od Hannova, kanovníka Warmínského. Všecky ty památky zmizely. Samy osoby, které nám říkaly, že viděly ještě některé z těchto nástrojů, neshodovaly se ve svých výpovědech ani o počtu, ani o povaze a tvaru jejich. Rukopisy Koprníkovy nejspíše zasáhl týž osud.[1]
- ↑ Některé zlomky byly nalezeny a uveřejněny ve snímku. Podle těchto zlomků mohli jsme předvésti obrazec na str. 28. (O rukopise díla Koprníkova v Nostitzovské knihovně na Malé Straně v Praze neměl svědomitý Koprníkův životopisec francouzský r. 1872 patrně tušení. Pozn. překl.) Toto pátrání po relikviích ctihodného hvězdáře uvádí na paměť podivnou okolnost, kteréž děkujeme, že se našla část rukopisů Galileiových. Z jara roku 1739 dva vlaští učenci Lami a Nelli, šli na snídani do krčmy ve Florencii, mající štít: Hospoda u mostu; cestou zašli ke známému uzenáři a koupili si tam boloňský salám, který jím byl dán zabalený v papíře. Když přišli do hospody, Nelli zpozoroval, že obal byl dopis Galileiův, očistil jej jak nejlépe mohl ubrouskem a vstrčil jej do kapsy neřeknuv slova Lamiovi o svém nálezu. Vrátiv se do města Nelli zašel k uzenáři, který mu řekl, že kupuje často na váhy takové papíry od sloužícího, jehož nezná. Nelli dostal vše, co papírů uzenář měl, a číhav po několik dní na příchod neznámého sluhy, skoupil za nějakou částku vše, co ještě zbývalo ze vzácných pokladů, které Viviani, žák a přítel Galileiův, z opatrnosti byl uschoval před 90 lety ve velikém kufru.
