O dvě leta dříve důležitá část jeho nauky byla již rozšířena v obecenstvu tištěným dopisem jednoho z jeho nejhorlivějších žáků, Jáchyma Rhaetica, k Janu Schonerovi, profesoru norimberskému. Nicméně ani úspěch soustavy Koprníkovy, ani obnovená theorie o ústředním slunci a dvojitém pohybu země, nevedly po padesáti a několika letech ke skvělým těm objevům hvězdářským, jimiž se otvírá XVII. století. Objevy, které doplnily a zvětšily soustavu Koprníkovu, mají příčinu v náhodném vynalezení dalekohledu.
Ale sesíleny a rozšířeny byvše výsledky astronomie fysikální, jako pozorováním vykonaným o soustavě družic Jupiterových a proměn Venušiných, základy Koprníkovy razily theoretické astronomii cesty, které měly vésti k jistějšímu cíli a vyvolati badání o záhadách, jejichž rozřešení vymáhalo zdokonalení počítání analytického.
Jako Jiří Purbach a Regiomontanus měli šťastný vliv na Koprníka a jeho žáky Rhaetica, Reinholda a Maestlina, tito zase působili na práce Keplerovy, Galileiovy a Newtonovy, ačkoli jsou od nich odděleni delší mezerou časovou. Tak duševní pouto víže století XVII. k XVIII., i nebylo by lze vyznačiti povznesení, jakým pozorování světa bylo ve století XVII. povinno astronomii, kdybychom nevyhledali popudu, jehož se dostalo této době od předešlé.
