192
Ctihodný hvěždář, pravíme, sotva že se dočkal toho štěstí, aby spatřil dílo své vytištěno. Jakmile bylo dotištěno, Rhaeticus poslal první výtisk jeho původci. Byl čas. Pokročilý věk, námahy, protivenství byly podlomily tělo slovutného mathematika. Ztráta krve spojená s ochrnutím pravé strany přivedla jej na lůžko a učinila jej neschopným všeliké práce duševní. Pamět mu slábla vůčihledě, brzo jej síly opustily úplně. Když mu přátelé přinesli vytištěný výtisk jeho díla, poslední okamžiky jeho se blížily. Filosof uviděl je okem spokojeným, dotkl se ho sesláblýma rukama, ale brzo kněz cítě, že jest mu v brzku stanouti před svrchovaným soudcem, pustil knihu a zabýval se jen spásou své duše.
Vypustil ducha ve stáří 70 let,[1] oplakáván obyvateli obce, jež byl zahrnul dobrodiními, želen přátely, nedoceněn vrstevníky svými. Jenom skrovný počet povznesených mužů uznával v Koprníkovi objevitele souladu hvězdného. Ustavičné války, jež bylo Polsku vésti, nedopřávaly mu času, aby vzdalo Koprníkovi čest jeho důstojnou. Evropa, zaujatá zápasy náboženskýmí, vzbuzenými odbojem Lutherovým, nevšimla si skonu muže, jehož důmysl vtiskl tak veliký podnět rozumu lidskému.
- ↑ Flammarion praví mylně 73 let »à l’âge de soixante-treize ans«. Pozn. překl.
