kruh, nýbrž vidělo se jim nutné zavésti na tom kruhu průběhem dvanácti let přebíhavý střed kroužku, na němž oběžnice byla zasazena. Tak Jupiter nešel přímo svým velkým kruhem, nýbrž kroužkem, který se otáčel dvanáctkrát v též rovině běže zároveň podél prvotního kruhu v období dvanácti let.
Saturnus kolotá ve třiceti letech kolem slunce.
Na vysvětlení jeho zdánlivých postupů a ústupů přidán podobně jeho dráze druhý kruh, jehož střed sledoval tuto dráhu a jehož obvod nesoucí zasazenou oběžnici otáčel se třicetkrát o sebe za celého oběhu.
Tento druhý kruh dostal jméno epicykl (nadkruží, příkruží).
Dráha Marsova byla rychlejší než předešlé. Venušina a Merkurova byly mnohem složitější.
Toť tedy první zápletek prvotní soustavy kruhové.
Nyní vizme druhý.
Jelikož ve skutečnosti oběžnice pohybují se v ellipsách, jsou na jistých bodech své dráhy slunci blíže než na jiných. A jelikož všechny oběžnice i se zemí obíhají v různých obdobích kolem slunce, jde z toho, že každá oběžnice jest hned blíž a hned dále od země samé. V některých místech na př. Mars jest od nás více než čtyřikrát vzdálenější nežli v jiných.
