16
vého; 3. že se pohybují nikoli v kruzích, nýbrž v ellipsách.
Zdánlivé pohyby oběžnic, které odsud pozorujeme, jsou výslednicí sloučeného běhu země kolem slunce s obíháním těchto planet kolem též hvězdy.
Vezměme za příklad Jupitera. Obíhá kolem slunce ve vzdálenosti pětkrát větší nežli jest vzdálenost země k též zářné hvězdě. Kruh jeho tedy objímá náš maje průměr pětkrát větší. Potřebuje dvanácti let ku svému oběhu. Za těch 12 let, co Jupiter vykonává svůj oběh kolem slunce, země vykonala 12 let čili 12 oběhů kolem téže hvězdy. Tudíž pohyb Jupiterův viděný odsud není prostým kruhem prošlým zvolna za 12 let, nýbrž sloučením tohoto pohybu s pohybem země.
Chce-li se laskavý čtenář namáhati nakreslením obrazce: bodu představujícího slunce, kroužku kolem něho vzdálí dvou centimetrů, představujícího okružní dráhu země, a druhého kruhu zdálí deseti centimetrů, představujícího dráhu Jupiterovu, pozná snadno, že otáčením kolem slunce přivodíme zdánlivé posunutí Jupitera na hvězdném okruhu, před nímž se promítá. Toto pošinutí děje se půl roku jedním směrem a půl roku druhým směrem. Jest to, jakoby se dráha Jupiterova skládala ze dvanácti prstenců. Na vysvětlení zdánlivého pohybu Jupiterova starověcí hvězdáři nemohli tedy podržeti na dlouho prostý jeho
