Přeskočit na obsah

Stránka:Camille Flammarion, Čeněk Ibl - Koprník a soustava světová - 1900.djvu/20

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

18


I bylo pozměniti prvotní kruhy, aby se vyhovělo těmto změnám vzdálenosti. Ježto chtěli udržeti obrazec kruhový, podložili ze střed kruhům, jimiž obíhá každá oběžnice, ne přesně kouli zemskou samu, nýbrž bod položený mimo zemi a točící se též kolem ní.

Nahlédneme snadno, že touto tůčkou oběžnice, buď si to na př. Mars, jež opisuje kruh kolem středu položeného vedle země, jest v jisté části svého běhu od země dále a v části opačné blíže. Skutečný střed každé okružné dráhy nebeské nespadal v jedno se středem země leda vytáčkou druhého středu pohyblivého, kolem něhož se točila. Toto nové upravení mechanické bylo označeno jménem soustavy excentrické (výstřední).

Ta příkruží a výstředí byla postupně vynalezena, pozměněna a rozhojněna dle potřeb věci. Tou měrou, jakou pozorování stávala se přesnějšími, bylo přidávati prostředků nových, aby se pohyby nebeské přesněji představily. Každé století přidalo nový svůj kruh, nové ozubení mechanismu světovému, takže za času Koprníkova na počátku šestnáctého věku bylo jich do sebe zapuštěných už množství velmi zamotané.

Dodejme že astronomové a povolaní učenci té doby stěží dopouštěli, aby kdo sáhl na tuto staletou budovu.

Podle Aristotela přirozená hraničná čára dělila nebe od země. Země se svými čtyřmi