168
zajisté by nic nepřivedl z pořádku a naopak by se účastnil nezměnitelného souladu Všehomíra.
Když jednou denní otáčivý pohyb země byl přijat za hypothésu dokonale přípustnou a brzo za theorii čím dále tím lépe dokázanou, nebylo příliš nesnadno učiniti přípustným její pohyb ročního oběhu kolem slunce.
Velikou otázkou bylo hnouti zemí. Od okamžení, kdy tato těžká a pro nás tak ohromná hmota, nesoucí lidstvo a jeho díla, národy a dynastie, není nehybnou na základně světa jako dříve; od okamžení, kdy tato koule jest pokládána za osamělou na všech stranách a točící se o sebe bez opory jakéhokoli čepu, nepříčí se již mysli připustiti, že by mohla měniti místo, ano nic nedrží ji a ona také nedrží ničeho. Nuž viděli jsme, v jaké rostoucí rozpaky přivedla hvězdáře domněnka o nehybnosti země uprostřed světa, a co bylo třeba přidávati kruhů, nadkruží, kruhů deferenčních, výstředí, aby se vyhovělo pozorovaným pohybům planetárním.
Předpokládajíc, že pět oběžnic otáčí se kolem slunce (Merkur za tři měsíce, Venuše za půl osma měsíce, Mars za dvě léta, Jupiter za 12 a Saturn za 30 let), a že se země otáčí kolem slunce za rok vlekouc s sebou všechen svůj průvod, soustava planetární zbavovala se vší spletitosti a usnadňovaly se tabulky i výpočty. Bylo to přiblížení ke skutečnosti, jaké
