navrhovali mnozí učenci jak ve starém věku, tak v době renaissanční. Ale pociťovalo se rychle, že to byla jen poloviční cesta ku pravdě. Celá příroda hlásá převahu slunce nad zemí. Jemu jsme povinni světlem, teplem, pohyby meteorologickými, udržováním života na zemi. Jak mu odepříti prvního místa? Z lásky k zemi?
Tolikéž by mohla říci každá oběžnice a mnohé by byly v lepším postavení než my, aby tomu věřily. Je-liž jedinký důvod fysický, který by nám dovoloval předpokládati ve hvězdě dne vasala země? Pražádný. Všechny pomyslitelné důvody naopak povstávají ve prospěch svrchovanosti slunce nad veškerou soustavou, bez nejmenší oprávněné výjimky na prospěch země. Takéť domněnka právě přednesená počítala vždy jen skrovné množství stoupenců. Buď jen jedno, nebo jen druhé.
Buďto jest země první mezi světy, jediný obydlený, střed díla božího. Nebo jest jen jednou z nesčetných osad nebeského souostroví.
V prvním případě všecko je stvořeno schválně pro nás, byť jakkoli nesmyslným jevilo se toto mínění.
Ve druhém případě jest logika ve vesmíru, zákony rozumné mechaniky řídí svět, a slunce jsouc nejdůležitější hvězdou soustavy, bez přirovnání největší, nejtěžší, řiditelem, panovní-
