162
vzdálenější než slunce, musila by na otočení kolem země ve 24 hodinách opsati obvod zdélí dvou milliard mil a proletěti prostorem rychlostí přes 20000 mil za každou vteřinu!
A hvězdy? V minulém století nešťastný spisovatel Dějin novověkého hvězdářství, J. S. Bailly[1] psal v té příčině:
„Jest-li země v klidu, pohybuje-li se slunce kolem ní za 24 hodin, tut’ množství hvězd musí se pohybovati, musí zachovávati mezi sebou tytéž prostory a tytéž vzdálenosti, a přes tento opětovaný pohyb nic není značněji změněno v jejich utváření, co svět světem trvá. Obraznost se děsí rychlosti, kterou dlužno předpokládati při tomto pohybu. Vzdálenost Saturna obsahuje 218.431 poloměrů naší koule zemské. Hvězdy jsou zajisté za drahou Saturnovou, o tom nemůže býti sporu; ale předpokládajíc, že nejsou značně vzdálenější, sféra jejich má aspoň poloměr 218.431 polovičních průměrů zemských. Vypočítáme-li obvod příslušný tomuto poloměru, shledáme, že, pohybují-li se hvězdy kolem země, děje se tak rychlostí 23.000 mil za vteřinu, rychlostí to ohromnou!“ Bailly byl velmi skromný a velmi zdrželivý neodváživ se předpokládati u hvězd vzdálenost značně větší než-li jest Saturnova. Od jeho doby hranice naší vlastní soustavy
- ↑ Jean-Sylvain Bailly, Histoire de I’Astronomie moderne.
