150
mravné a zušlechťovací, byly postrachem představitelům náboženství úředního.
V učeném díle vyšlém minulého století[1] za účelem, aby se vrátila starým část objevů novověkých, spisovatel shrnul písemné zprávy, vztahující se k soustavě Koprníkově v kapitole, jejíž některé paragrafy nebudou zde od místa.
Pythagoras jest přirozeně na prvním místě.
„Pythagoras, praví, věřil, že země jest pohybliva a nezaujímá nikterak střed světa, nýbrž má pohyb kruhový kolem krajiny ohně, kterouž rozuměl slunce, a tvoří tak dni a noci. Praví se, že Pythagoras poznal toto učení u Egypťanů, kteří představovali slunce znakem chrobáka, protože tento brouk tráví půl leta pod zemí a druhého půl leta nahoře, nebo proto, že dělá ze svých výmětů kouli a léhaje si pak na znak točí touto koulí svými nohami.“
Spisovatel této knihy odkazuje tu k místu v Plutarchově „Životě Numově,“ kde se dí:
„Pythagorovci nevěří, že země jest nehybná ani že leží uprostřed světa, nýbrž že visí a kruhovitě se pohybuje kolem ohně.“
Čteme dále v též knize: „Někteří, mezi jinými Diogenes Laertský, přičítají toto mínění Philolaovi, žáku Pythagorovu, ale zdá se, že
- ↑ Recherches sur l’origine des découvertes attribuées aux modernes, par Dutens,1766.
