měl jen zásluhu, že je první rozhlásil tak jako jiné náhledy své školy, neboť Eusebios výslovně tvrdí, že Philolaos první písemně vyložil soustavu Pythagorovu. — Plutarch zdá se chtíti namluviti, že Timaios Lokerský, rovněž Pythagorův žák, měl totéž mínění, a když říkal, že planety jsou oživeny, a nazýval je různými měrami času, že mínil tím toliko, že slunce, měsíc a ostatní oběžnice oběhy svými slouží k měření času a že zemi si nesmíme mysliti pořád stojící na témž místě, nýbrž pohyblivou a kroužící, jak tomu pak učili Aristarch Samský a Seleukos. — Theofrast, jmenovaný od Plutarcha, napsal v dějinách hvězdářství, které se nás nedochovaly, že Platon, který byl vždy učil, že slunce se točí kolem země, vzdal se tohoto bludu v pokročilejším věku a litoval, že nepostavil slunce doprostřed světa, kteréžto místo nejvíce přísluší této hvězdě, a že tam postavil zemi proti nejpřirozenějšímu pořádku; není divu, že Platon se vrátil k tomuto mínění, nasáknuv jím záhy ve školách obou slavných Pythagorovců Archyty Tarentského a Timaia Lokerského, dáme-li na to, co se uvádí v obraně křesťanů od sv. Jeronýma proti Rufinovi.“
Viděti, že ode dávna zabývali se vyhledáváním kořenů náhledu o pohybu země v rozličných vrstvách starého věku.
Podali jsme právě postupně a začínajíce údaji, jimiž jsme povinni Koprníkovi samému,
