148
Platon nezdá se, že by byl připouštěl pohyb země, leda snad ke konci života podle ctihodného podání. Nepsal, že se země točí, nýbrž že jest podepřena. Tuto jsou jeho vlastní slova, vzatá z Timaia a tlumočená Ciceronem: „Země jest naší živitelkou, a jsouc držena osou, která jí prochází, působí noc a den, i jest první a nejstarší strážkyní těles nebeských.“
Překlad Platona od Emila Saisseta podává to místo těmito slovy:
„Co se týče země, živitelky naší, která se vine kolem osy procházející vesmírem, Bůh učinil ji opatrovnicí a dělnicí dne a noci, jakož i prvním a nejstarším z božstev zrozených uvnitř nebes.“
A překladatel dodává: „Nemysleme si s Aristotelem a jinými, že Platon přičítá zemi pohyb otáčivý kolem středu světa. To by se příčilo naprosto celé hvězdářské soustavě Platonově.“
Th. Jindřich Martin vykládá výborně toto sporné místo v následujících řádcích 37. poznámky svých Studií o Platonově Timaiovi:
„Tento člen věty znamená, že země silně se stlačuje kolem osy, která prochází vesmírem a je tak původkyní dne a noci svým odporem naproti pohybu zároveň jako jest jejích strážkyní svou nehybností. V tom smyslu patrně nepravý Timaios Lokerský ji jmenuje hranicí[1]
- ↑ ὅρος, řec. horos, hranice, mez.
