138
sofů: Herakleida, Ekphanta, Nikety a Philolaa, jiných nejmenujeme.[1] Zprávy ty se odnášejí zvláště ku pohybu dennímu.
Koprník přichází k míněním s strany pohybu ročního v kapitole X. „O pořádku dráh nebeských“. Poznamenává jen Martiana Capellu, který dal Merkurovi a Venuši otáčeti se kolem slunce; připouští tento náhled, vyslovuje se, že jest neúplný, a přidává k oběma prvním oběžnicím nejprve druhé tři, Marsa, Jupitera, Saturna. Potom dokazuje, že místo toho, aby se dalo slunci s celou jeho družinou otáčeti kolem země, jednodušší jest předpokládati tuto mezi Venuší a Marsem a přikládati jí roční pohyb posuvný.
Nezdá se, že by věhlasný astronom byl našel roční pohyb popsaný s takovou přesností jako pohyb denní, neboť výše uvedené místo z Plutarcha o Philolaovi není dosti jasné. Úryvky předcházející tvoří celý podíl od Koprníka citovaný.[2]
- ↑ Vydání Koprníka z r. 1617, str. 8.
- ↑ Porůzná místa týkající se v díle Koprníkově soustav světových před Hipparchem, jsou mimo dedikaci: Kn. I. kap. V. a X.; Kn. V., kap I. a III. (str. 3 b, 7 b, 8 b, 133 b, 141, 179 a 181 b v prvotním vyd.). Všude jeví Koprník zalíbení v Pythagorovcích a přesnou znalost jejich učení neb alespoň myšlenek, jim přičítaných. Zná na př., jakož dokazuje počátek věnování, dopis Lysiův Hipparchovi, který svědčí o zálibě starodávné školy italskořecké v tajemnosti, a o péči, s jakou hleděla utajiti své náhledy všem,
