Lze shledati jiné doklady, hrabeme-li se trochu ve starém věku.
Znal-li kanovník Toruňský jen ty, které poznamenal? Otázku tu nemožno rozhodnouti. Buď jak buď, historie domyslů o pravé soustavě světové jest dosti zajímavá, abychom zde uvedli vše, čeho trpělivé vyhledávání může nám poskytnouti v té příčině.
kdo nebyli jejími přáteli, jak bylo také zásadou Koprníkovou. Věk Lysiův jest dosti nejistý; brzo jej uvádějí jako bezprostředního žáka Pythagorova, brzo, což jest pravděpodobnější, jako učitele Epaminondova. (Viz Boeckh, Philolaos, str. 8—15.) Dopis Lysiův Hipparchovi, někdejšímu Pythagorovci, který rozhlásil tajemství spolku, byl zhotoven, jako mnoho jiných takových spisů, padělatelem. Koprník bezpochyby o něm zvěděl ze sbírky Alda Manutia »Epistolae diversorum philosophorum, Romae 1494« nebo z latinského překladu od kardinála Bessariona (v Benátkách 1516). Proslulý dekret sboru »Congregazione dell’ lndice« z 15. března 1616, který zapovídá knihu Koprníkovu »De Revolutionibus«, označuje novou soustavu těmito slovy: »Falsa illa doctrina Pythagorica divinae Scripturae omnio adversans.« Důležité místo o Aristarchovi Samském obsahuje Arenarius (str. 449) vydání Archimeda, v Paříži r. 1615 od Davida Rivalta První vydání téhož spisovatele vyšlo v Basileji r. 1544. V Arenariovi praví se výslovně: »Aristarch odporoval filosofům, kteří si představují zemi nepohyblivou uprostřed světa; slunce označuje středový bod; jest nehybné jako ostatní hvězdy, kdežto země se točí kolem něho.« Aristarch jest jmenován dvakrát v díle Koprníkově str. 69 b a 79) beze všeho, co by se týkalo jeho soustavy.