zazvoněním a když je pak zase vkládal na podstavce, hladil je tak něžně, jako matka s dětmi se mazlící.
»Tohle je Blandova rychlopalná kulovnice, ráže 577«, pravil. »S ní jsem zastřelil tamhle toho velikého chlapíka.« Při tom pohleděl na bílého nosorožce. »Chybělo ještě deset metrů a byl by mne zařadil do své sbírky on.
‚V této kuli hrotité, jedinou má čáku,
ta je krásnou výhodou slabšího a mdlého.’
Doufám, že znáte také Gordonovy verše, neboť jest básníkem, který opěvuje koně a pušku a také člověkem, který dovede s oběma zacházeti. Ale zde mám jednu užitečnou zbraň — ráže 470, s dalekohledem, dvojitým vyhazováčkem nábojnic a rovným letem střely až do tří set padesáti kroků. Je to kulovnice, které jsem užíval proti peruanským otrokářům, před třemi lety. Mohl bych vám říci, že jsem byl v oněch končinách opravdu cepem božím, ačkoliv byste toho nenalezl v žádné modré knize.[1] Jsou chvíle, milý mladíku, kdy se každý musí zastati lidského práva a spravedlnosti, jinak byste se necítil nikdy již čistým. Z toho důvodu jsem se pustil na vlastní pěst do malé války. Sám jsem ji vyhlásil, sám jsem ji financoval a také jsem ji sám skončil. Každý z těchto vrubů znamená
- ↑ Modrou knihu, žlutou, bílou nebo podobně, vydávají diplomati větších států o určitých mezinárodních záležitostech. Poznámka překl.
