jednoho vraha otroků — je jich tu pěkná řádka, že ano? Tento veliký je za Pedra Lopeza, který byl jejich králem, zabil jsem ho v bažinách řeky Putumayo a zde jest něco, co by se hodilo vám.« Vyňal krásnou kulovnici, ozdobenou hnědými a stříbrnými arabeskami. »Je opatřena dobře gumovou botkou, muška je ostrá a zásobník jest na pět patron. Této zbrani můžete svěřiti svůj život.« Pak mi pušku podal a zavřel dveře své dubové skříně. »Mimochodem,« pokračoval, vrátiv se ke svému křeslu, »co víte o tomto profesoru Challengerovi?«
»Až do dnešního dne jsem ho dosud nikdy nespatřil.«
»Nu, a já také ne. Je to žertovné, že bychom se měli vydati na cestu se zapečetěnými rozkazy od muže, jehož neznáme. Zdá se mi býti takovým pánovitým starým ptákem. A také se zdá, že ani jeho bratři ve vědě ho příliš nemilují. Jak se stalo, že jste se o tuto záležitost počal zajímati?«
Vypravoval jsem mu svoje krátké zkušenosti z dnešního jitra, jimž naslouchal napjatě. Potom vyňal mapu Jižní Ameriky a rozprostřel ji na stůl.
»Věřím každému jednotlivému slovu, které vám řekl a považuji vše za pravdu,« pravil pak vážně, a »pamatujte, že mluvím-li tak, mám něco za lubem. Jižní Amerika jest místem, které miluji a myslím, že přejdete-li správným směrem od Dorienu do Fuega, jest nejvelkolepějším, nejbohatším a nejpodivnějším kusem země
