na této planetě. Lidé toho dosud nevědí a nedovedou si uvědomiti, co se z Jižní Ameriky může státi. Procestoval jsem ji všemi směry z jednoho konce na druhý a právě na těchto místech jsem zažil dvakráte suché období, jak jsem řekl, když jsem se zmínil o válce, kterou jsem vedl s otrokáři. Když jsem tam byl, zaslechl jsem také nějaké historky podobného druhu — indiánské pověsti a podobné a zajisté, že jest něco za tím. Čím více o této zemi víte, milý mladíku, tím spíše chápete, že jest tam vše možné — vše. Je tam právě jenom několik úzkých, vodních cest, po nichž se lidé plaví a mimo těch je všechno v temnotě. Na příklad zde dole v Matto Grosso« — při tom ukázal svým doutníkem na jedno místo mapy — »anebo zde nahoře v tomto koutě, kde hraničí tři země, tam by mne nepřekvapilo nic. A jak onen muž řekl dnes večer, jest tu padesát tisíc mil vodní cesty, běžící lesem, který jest přibližně tak veliký jako Evropa. Vy a já bychom mohli býti od sebe vzdáleni jako by jeden byl ve Skotsku a druhý v Cařihradě a přece bychom byli oba v témž velikém, brasilském lese. Člověk si zde dovedl pravě jen proklestiti jedinou cestu a paběrkuje v bludišti. A řeka se zde zvedá a padá v rozdílu skoro čtyřiceti stop a polovina této oblasti je bahno, kterým nemůžete přejíti. Proč by v této zemi nemohlo býti něco nového a zázračného? A proč bychom my nemohli býti lidmi, kteří to naleznou? A pak,« dodával a jeho podivný vyhublý obličej zářil rozkoší, »na každé míli se můžeme setkati s něja-
