o rovnodennosti nebo o konstrukci nějakého obratlovce se stal v jeho přednášce nejvýš rozmarným.
Rozvinul před námi jakýsi pohled z ptačí perspektivy na veškeré stvoření, jak jej vykládala věda a činil to mluvou nejvýš jasnou a do jisté míry i malebnou. Vyprávěl nám o zeměkouli, o obrovských spoustách hořícího plynu, planoucího v nebesích. Potom vykreslil zhoustnutí, ochlazení a svraštění naší země, které vytvořilo horstva, mluvil o páře, jež se zhustila ve vodu a o volné přípravě jeviště, na kterém se mělo hráti nevysvětlitelné drama života. Ohledně původu života samého zůstal opatrně nejasným. Že by zárodky života mohly sotva přežíti počáteční žár, bylo, jak se vyjádřil, zcela jisté. Proto musil život přijíti později. Vyrostl snad sám z ochlazujících se neorganických živlů naší země? Bezpochyby. Přišly snad tyto zárodky života z vnějšku, na nějakém meteoru? To bylo sotva možné. V celku měl o této věci i nejmoudřejší muž vědomostí nejmenších. Dosud jsme nemohli anebo alespoň se nám nepodařilo až do dnešního dne vytvořiti v našich laboratořích organického života z látek neorganických. Propast mezi mrtvým a živým byla čímsi, co naše chemie dosud nedovedla překlenouti. Avšak máme zde jistou vyšší a jemnější chemii přírody, která, působíc velkými silami a prodlením dlouhých dob, mohla zcela dobře vytvořiti výsledky, které jsou nemožné pro nás. S tím nutno tuto otázku opustiti.
