»Nikdy nežil!«
»Viděl jsem jeho knihu s náčrtky.«
»To byla kniha Challengerova.«
»Domníváte se, že nakreslil ono zvíře sám?«
»Ovšem že. Kdo jiný?«
»Nuže tedy — což ony fotografie?«
»Na oněch fotografiích nic nebylo. Připouštíte sám, že jste na nich viděl pouze ptáka.«
»Pterodactyla.«
»To říká on. Toho pterodactyla vám namluvil.«
»A což ony kosti?«
»Předně to byla kost z nějakého zbylého irského stew[1] a za druhé byla upravena, aby mu při podobné příležitosti posloužila. Kdybyste byl chytrý a znal tyto věci, dovedete kost právě tak snadno padělati jako fotografii.«
Počal jsem cítiti jakousi nejistotu. Možná, že jsem se přece jen se svým přesvědčením ukvapil. Pak mne náhle napadla šťastná myšlenka.
»Přijdete také na schůzi?« tázal jsem se.
Henry Tarp se zamyslil.
»Tento geniální Challenger není osobou příliš populární,« pravil, »Je tu mnoho lidi, kteří s ním mají vyrovnávati jisté účty. Rekl bych skorem, že jest nejnenáviděnější osobou v Londýně. Kdyby se studující lékařství pobouřili,
- ↑ Irské jídlo z masa skopového, hovězího, slaniny a zemčat s cibulí a pepřem. Pozn. překl.
