šel od Amazonu, abych se nebyl pokoušel vniknouti do této věci trochu hlouběji. Nalezl jsem některé stopy ohledně směru, kterým zemřelý cestovatel přišel. Indiánské pověsti mohly mně ovšem postačiti i samy o sobě jako vodítko, neboť jsem podobná vypravování o nějaké zvláštní zemi nalezl všeobecně, u všech kmenů, ve veškerém poříčí. Slyšel jste zajisté, co jest to Kurupuri?«
»Nikdy.«
»Kurupuri jest duch lesů, je to něco hrozného, něco zlovolného, něco, čemu jest se nutno vyhnouti. Nikdo nedovede popsati jeho tvar nebo povahu, ale podél celého Amazonu jest to slovo hrůzy. Ale teď uvažte, veškeré kmeny souhlasí v udávání směru, kde Kurupuri žije. Byl to tentýž směr, kterým Američan přišel. V onom směru bylo něco děsného. A bylo mojí povinností najíti, co by to bylo.«
»A co jste učinil?« Moje lehkovážná nálada mne naprosto opustila. Tento mohutný muž mne nutil ku pozornosti a úctě.
»Zvítězil jsem nad nejvyšším odporem domorodců — jest to odpor, jenž sahá až tam, že se zdráhají i mluviti o této věci — a bystrým přemlouváním a dary, což, jak připouštím, bylo podporováno některými hrozbami, že je potrestám, získal jsem dvou mužů, aby mně byli vůdci. Po mnohých dobrodružstvích, kterých nepotřebuji popisovati, a po cestě do jisté vzdálenosti, o níž se nechci zmíniti, ve směru, který zatajuji, přišli jsme konečně do jisté krajiny,
