odsouzeni k smrti. Nikomu z nás nekyne bezpečnost. Shromáždili jsme se teď a jsme připraveni.«
Potom ukázal na nás. »Tito cizí muži jsou našimi přáteli. Jsou to velicí bojovníci a nenávidí lidoopů právě tak jako my. Ovládají,« při tom ukázal k nebi, »hrom a blesk. Kdy se nám naskytne podobná příležitost? Postupujme jen dále a buďto zemřeme, anebo budeme žíti v budoucnosti v bezpečí. Jak jinak bychom se mohli vrátiti beze studu ke svým ženám?«
Malí rudí bojovníci naslouchali upjatě slovům řečníkovým a když skončil, propukli v hromovou pochvalu, mávajíce ve vzduchu svými hrubě sdělanými zbraněmi. Starý náčelník pak přistoupil k nám a položil nám několik otázek, ukazuje zároveň k lesům. Lord John mu dal na srozuměnou, aby čekal na odpověď a pak se vrátil k nám.
»Nuže, teď jest na vás, abyste prohlásili, co chcete počíti,« řekl. »Pokud se týká mne, mám si s tímto opičím národem vyrovnati několik vrubů. A jestliže to skončí jejich vyhubením s povrchu země, nenahlížím, proč by se země nad tím rmoutila. Půjdu s našimi malými kamarády a chci jim ze všech sil pomoci. Co tomu říkáte vy, mladý příteli?«
»Já půjdu ovšem s vámi.«
»A vy, Challengere?«
»Súčastním se dojista také.«
»A vy, Summerlee?«
»Zdá se, že se odchylujeme příliš daleko od
