účelu této výpravy, lorde Johne. Ujištuji vás, že mně ani nenapadlo, když jsem opouštěl svoji profesorskou stolici v Londýně, že se tak děje proto, abych vedl tlupu divochů proti osadě lidoopů.«
»K takovým nízkým věcem jsme dospěli,« pravil lord John s úsměvem. »Ale zdá se, že jste proti tomu, jak se tedy rozhodnete?«
»Zdá se to býti krokem velmi pochybným,« pravil Summerlee, odporuje až do poslední chvíle. »Avšak půjdete-li všichni, tu nevidím opravdu, jak bych se mohl sám nesúčastniti.«
»Je to tedy umluveno,« pravil lord John a obrátiv se k náčelníkovi, přikývl a tleskl na svoji pušku. Starý náčelník nám stiskl ruce, každému zvláště, a jeho lidé zatím volali radostně a hlasitěji než dříve. Tohoto večera bylo již příliš pozdě, abychom postoupili, a proto se Indiáni usadili ve hrubě zbudovaném táboru. Na všech stranách počali kouřiti a zářiti jejich ohně. Někteří z nich zmizeli v džungli a vrátili se pak, ženouce před sebou mladého iguanodona. Jako ostatní, měl i tento exemplář na rameni asfaltovou skvrnu. A teprve, když viděli jednoho domorodce, předstoupiti s tváři, jako by byl majitelem tohoto zvířete a když jsme pozorovali, že svolil aby bylo zabito, pochopili jsme teprve, že tato veliká zvířata byla právě tak soukromým majetkem, jako stádo dobytka, a že ony známky, které nás tak mátly, nebyly ničím více, než známkami majitele. Poněvadž byla tato zvířata tak bezmocná a nemotorná a poněvadž se živila
