abych sledoval veškerý postup důkazů, avšak přece mi bylo jenom jasno, že anglický profesor zacházel se svým předmětem způsobem velice útočným a že svoje kolegy z pevniny nepříjemně vzrušil. »Odpor«, »Výkřiky«, a »Všeobecné dovolávání se předsedy«, byla slova, jež jsem zachytil okem na prvním sloupci. Kdyby byla většina těchto věci psána čínštinou, bylo by to bývalo pro můj mozek stejně srozumitelným.
»Přál bych si, abyste mi to mohl přeložiti do angličtiny«, řekl jsem smutně ke svému společníkovi.
»Nu, vždyť jest to přece překlad.«
»Pak tedy se pokusím lépe o svoje štěstí s originálem.«
»Jest to pro laika ovšem trochu hluboké.«
»Kdybych se mohl jen dostati k nějaké dobré a zdravé větě, jež by se zdála obsahovati nějakou určitou, lidskou myšlenku, to by mi již postačilo. Ach ano, s touto větou to půjde. Skoro se mi zdá, jako bych tomu nejasně rozuměl. Opíši si to. To mi bude pojítkem s tím strašlivým profesorem.«
»Již nemohu nic jiného pro vás učiniti?«
»Ale ovšem; chci mu také psáti. Kdybych mohl napsati dopis zde a použíti vaši adresy, poskytlo by mi to jaksi lepšího ovzduší.«
»Ale možná, že by nás pak to chlapisko přepadlo a že by zde způsobilo skandál a rozbilo nám nábytek.«
»Ne, ne. Vždyť můj dopis uvidíte — nebude v něm nic svárlivého, o tom vás ujišťuji.«
