Přeskočit na obsah

Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/29

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

»Dobrá tedy. Zde jest moje křeslo a psací stůl. A zde jest také papír. Ale než to odešlete, rád bych si váš dopis prohlédl.«

Měl jsem jakési obavy, ale lichotím si, že když byl dopis skončen, nebyl tak zlý. Přečetl jsem ho kritisujícímu bakteriologu, jsa poněkud pyšný na svůj výkon.

»Velectěný pane profesore Challengere,« psal jsem. »Jako pokorný badatel ve přírodních vědách měl jsem vždycky nejhlubší zájem o vaše domněnky ohledně rozporu mezi Darwinem a Weissmannem. Nedávno jsem měl příležitost osvěžiti svoji pamět opětnou četbou —«

»Ale umíte po čertech lháti!« mumlal Henry Tarp.

— — »opětnou četbou vaší mistrovské řeči ve Vídni. Vaše jasné a obdivuhodné vývody zdají se býti vzhledem k této záležitosti slovem posledním. Avšak je v ní jedna věta — totiž: ‚Protestuji co nejúsilovněji proti nesnesitelnému a naprosto kantorskému tvrzení, že by každý jednotlivý živok byl světem v malém, ovládaným historickou stavbou, jež pomalu vzrostla v řadě pokolení.‘ Nechtěl byste snad na základě pozdějšího pátrání toto vyjádření změniti? Nedomníváte se, že byste byl naň kladl příliš veliký důraz? S vaším dovolením, prosil bych vás, abyste mi dovolil rozmluvu, poněvadž mne tento předmět nesmírně zajímá a poněvadž mám jisté domněnky, které bych mohl šíře sděliti jedině při osobní rozmluvě. S vaším dovolením doufám, že budu míti čest navštíviti vás pozítří