asfaltu. Poněvadž jest tato vysočina svou povahou útvarem naprosto sopečným a poněvadž jest asfalt hmotou, kterou spojujeme s podzemními silami, nemohu pochybovati že se zde nalézá ve stavu tekutém, a že tato zvířata s ním nějak přišla do styku. Ale mnohem důležitější záhadou jest otázka, týkající se existence onoho masožravého netvora, který zanechal svoje stopy na této mýtině. Víme zhruba, že tato vysočina není větší prostředního anglického hrabství. Na tomto uzavřeném prostoru žije pospolu nespočetnou řadu let jistý počet zvířat většinou to typů, které ve světě dole již dávno vyhynuly. A tu jest mi ovšem zcela jasno, že v tak dlouhé době by se každý domníval, že zvířata masožravá, která se rozmnožovala neomezeně, by musila vyhubiti svoji zásobu potravin a že by buď byla nucena změniti svoje masožravá zvyky, anebo zemříti hladem. Ale jak vidíme nestalo se tak. Proto se můžeme pouze domnívati, že rovnováha přírody jest zachovávána nějakým jiným omezováním, které stlačuje počet těchto lítých tvorů. Jedním z nejzajímavějších úkolů, jež očekávají naše rozřešení, jest objeviti, jaké jest toto omezení a jak působí. Odvažuji se říci již napřed, že nám bude v budoucnosti poskytnuta příležitost ku bližšímu studiu masožravých dinosaurů.«
»A já se odvažuji tvrditi, že se nám nenaskytne,« poznamenal jsem.
Profesor zvedl jenom svoje silné obočí, asi tak, jako když učitel slyší nezávaznou poznámku ničemného chlapce.
