vrátiti ke snídani a přistihnouti nás zde, tu bychom se mnoho smáti nemohli. Ale mimochodem, jaká jest to známka tuhle na iguanodonově kůži?«
Na temné, šupinaté břidlicově zbarvené kůži, kdesi nad ramenem, byla zvláštní černá kruhovitá skvrna po nějaké hmotě, jež vyhlížela jako asfalt. Nikdo z nás nedovedl uhodnouti, co by to znamenalo, ačkoliv Summerlee projevil názor, že přede dvěma dny viděl něco podobného u jednoho z mláďat. Challenger neřekl nic, ale vypadal nafoukle a důležitě, jako by něco říci mohl, kdyby chtěl, takže se ho lord John otázal konečně na jeho náhled přímo.
»Jestliže vaše lordstvo mi milostivě dovolí otevříti ústa, budu šťasten, když budu moci vyjádřiti svoje mínění,« pravil profesor, čině se, aby jeho hlas zněl pokud možno výsměšně. »Nejsem zvyklý, aby kdo se mnou zacházel způsobem, který jak se zda jest obyčejný u vašeho lordstva. Nevěděl jsem, že jest nutno žádati vás o dovolení, než se zasměji nevinnému žertu.«
A teprve když vyslechl omluvu, ponížil se náš nedůtklivý přítel tak dalece, že se dal upokojiti. A když se pak jeho pobouřené pocity uklidnily, oslovil nás se svého sedadla na poraženém stromě delší řečí, mluvě, jak bylo jeho zvykem tak, jako by podával nejzávažnější výklad třídě, čítající tisíc posluchačů.
»Ohledně oné známky,« pravil »jsem nakloněn souhlasiti se svým přítelem a kolegou, profesorem Summerleem, že ony skvrny jsou po
