vesměs ohýbaly. Náhle se lord John, jenž kráčel napřed, zastavil se zdviženou rukou.
»Hleďte na tohle-« pravil. »Při svatém Jiří, to jest jistě stopa praotce všech ptáků!«
Viděli jsme před sebou ohromnou, tříprstou stopu, vtisknutou do bahna. Jakýsi tvor, ať byl čímkoliv a jakýmkoliv, přešel zde bahniště a vstoupil do lesa. Všichni jsme se zastavili, abychom si prohlíželi tuto nestvůrnou stopu. Byl-li to opravdu pták — a jaké zvíře by mohlo zanechati takové známky? — tu byla jeho noha o tolikrát větší nohy pštrosa, že jeho výška ve stejném měřítku musila býti ohromná. Lord John se bedlivě rozhlížel kolem a vsunul do své pušky na slony dvě nábojnice.
»Sázím svoje dobré, lovecké jméno,« pravil, »že tato stopa jest zcela čerstvá. Ono zvíře zde nešlo ani před desíti minutami. Pohleďte, jak ještě teď vniká voda do hlubších otisků! U Joviše! Hleďte, zde jest stopa mláděte!«
A bylo to pravda. Menší otisky stejného tvaru běžely souběžně s otisky velikými.
»Ale co říkáte tomuhle?« křičel profesor Summerlee vítězně, ukazuje na nějaký veliký tvar, který vypadal jako otisk pětiprsté lidské ruky a jenž se jevil mezi stopami tříprstými.
»Wealdenské hlíny!« volal Challenger jako u vytržení. »Viděl jsem je ve wealdenských hlínách[red 1]. Jest to zvíře, které kráčí vzpřímeně na nohách tříprstých a které se někdy opře svojí pětiprstou přední tlapou o zem. Není to pták, můj drahý Roxtone — není to pták.«
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
