»Jest to snad čtyrnohý dravec?«
»Ne! Je to plaz — je to dinosaurus.[1] Nic jiného by nemohlo zanechati takové stopy. Asi před devadesáti lety pomátly takové stopy jednoho ctihodného doktora ze Sussexu. Ale kdo by mohl na celém světě doufati — ano doufati — že se mu naskytne takovýto pohled?«
Jeho slova umlkla v šepotu a všichni jsme stanuli bez hnutí a jako zkamenělí překvapením. Sledujíce ony stopy, opustili jsme bahnisko a prošli jsme clonou podrostu a stromů. Za ní byla otevřená mýtina a na té bylo pět nejpodivnějších tvorů, jaké jsem kdy spatřil. Krčíce se pod keři, mohli jsme je zcela pohodlně pozorovati.
Bylo jich, jak jsem řekl, pět — dva byli dospělí a tři mláďata. Jejich velikost byla obrovská. I ta mláďata byla veliká jako sloni, kdežto obě zvířata dospělá byla mnohem větší všech tvorů, které jsem posud viděl. Měla kůži zbarvenou jako břidlice a pokrytou šupinami jako u ještěrky a kde na ni dopadalo sluneční světlo, tam se jejich kůže leskla. Všech pět zvířat sedělo skrčeně, opírajíce se o své široké, mocné ohony, a o své obrovské tříprsté zadní nohy, kdežto svými menšími pětiprstými, předními nohami strhávala větve, na nichž se pásla. Nevím, jak bych vám vypodobnil jejich zjev jinak a lépe, než když řeknu, že vypadala jako obrovští klokani, dvacet stop výšky, ale s kůží jako černí krokodilové.
- ↑ Předpotopní obrovský ještěr. Poznámka překl.
