mířské hry Beduínů, rovněž nebezpečné naloďování v Jaffě při odjezdu do Port Saidu… Tam konány oslňující slavnosti na zahájení plavby průplavem suezským. Císařovna Eugenie, princ pruský, místokrál egyptský, Lesseps, Murat se objevují na jevišti. — Je příznačné pro Dudíka (Bedu), že jeho sympatie nepatří těmto oslňujícím zjevům, nýbrž Abd-el-Kaderovi, kdysi vítěznému vůdci Arabů proti Francouzům, „protože domácím mravům a otcovskému kroji věren zůstal“. Poznámky o tureckém hospodářství a „ubohých Slovanech“ jsou přirozeně Antonínovy. O příjezdu císařovny do Terstu naproti císaři se nezmiňuje. Slavnosti suezské jsou nádhera západu. — Za dvě léta ztratil Napoleon císařský purpur u Sedanu. Zvedne jej pruský král, jehož syn byl rovněž na slavnostech, aby jej po půlstoletí ztratil zároveň s Habsburkem. Uvádím dvě ukázky z tohoto spisu, jednak pro jejich zajímavost, jednak abych ukázal Dudíkův talent vypravovatelský a překladatelský.
1. Tance Beduínů …když se již smrklo, provozováno divadlo, jak si ho ani v nejbujnější obrazotvornosti vykresliti nedovedeme.
Jen krátce něco povím. Jeviště představ si následovně: Císařský stan barvy zelené se zlatým sluncem na makovici, stojí na nejvyšším místě kamenité planiny. Vpravo a vlevo jako v polokruhu rozkládají se ostatní stany. Dole na svahu písčité půdy tolik kaktusů, že takměř neproniknutelný tvoří les. Středem jeho viděti krátce před tím raženou silnici do Ramly, čili po Arabsku „Ramleh“, t. j. písek; případné to pojmenování. U silnice vypínají se jednotlivé palmy, jako by stály na uvítanou poutníka, jemuž je v městečku tomto jedině v domě františkánů přístřeší a občerstvení hledati.
Tak asi vypadalo jeviště, na kterém Beduíni a Drusové své tance a svá šermířství pod jménem „Fantasia“ byli provozovali. Představ sobě, laskavý čtenáři: Hodně snědé tváře, černým vousem olemované, oči ostré jako jed a v ústech řadu jako slonovina bílých zubů. Při pohledu tomto bylo nám jaksi divno kolem srdce. Spolu známe již beduinský kef… fich, jakož i pestrobarevný a žíhaný burnus tohoto lidu. Ale které pero jest schopno, který štětec je dostatečen líčiti beduinův chod? Tygr hned číhá, hned zase se plíží, čenichaje kořisť nějakou. Lev odvážně skáče na svou oběť, ale někdy jako střela sebou nazpět trhne, vidí-li se zklamána. Tu opět se zkroutí a vleče se jako had a zmije. Než jak chatrný to obraz proti skokům a vzájemným tleskům těchto snědých a bosonohých postav? A to zovou svým tancem, jejž jednohlasným chrochtem anebo vzdechem doprovází. Věru, dívajícím se na to bylo nám až úzko v útrobách našich. Totéž je nám říci o šermířském umění.
Šest až osm Beduínů postaví se do půlkruhu. Jejich vůdce s holým mečem stojí před nimi. A nyní započne jejich rej. Celá řada shýbá a kroutí se k zemi hned na tu, hned na onu stranu, jak se jim mečem znamení dává. Při tom podle taktu tleskají v ruce, spolu drsné a kloktavé vyvádíce zvuky. Kolem divokých rysů jejich tváří poletuje černý keffich a žhavé jejich oči a sněhobílé zuby odráží se příšerně v lesku ohnivého praskotu. Jatagan beleskotá mezi hlavami a rukami tak, že se někdy již podobá,
