Poměry ruské líčí obšírně (dokonce s dvěma obrázky) často na újmu klidného toku vypravování. V poznámce na str. 93 prozrazuje, že pramenem pro tyto kulturní doklady mu byl Saltikov.
Poslední dva spisy beletristické jsou sice spíše Bedovy než Antonínovy, ale nebylo by spravedlivo přiznati mu pouze zásluhu překladatele. Dudík nejen překládá, ale doplňuje a pořádá.
Sever a Jih — cestopisné obrázky pro dospělejší mládež. II. svazek nové knihovny pro mládež. Urbánek, Praha 1879.
Je to cestopis do Švédská a Itálie podle dopisů Bedových. Antonín sám nebyl ve Švédsku ani v Itálii. Z častých dopisů Bedových z obou cest složil D. cestopis pro mládež, jistě jeden z nejkrásnějších, jaký kdy pro českou mládež napsán. — Vědecké poznámky a kritické narážky musely v populárním díle odpadnouti, ale za to v každém téměř dopise jest několik řádek osobních zážitků pro spis jako stvořených. Místo Bedova já užívá plurálu my, a to ne vždy šťastně (episoda v kapli v Subjaku 7. V. 1853). Důvod některých změn v dopisech je mi nepochopitelný. N. p. Beda píše z Upsaly 10. srpna 1851 ….jsem 1530 hodin od Vás vzdálen. Kdybych pěchotou k Vám se dostat musel, potřeboval bych celých 24 hodin jda bez spaní a bez odpočinutí brzy 68 dní. - Antonín strana 31.: Byli jsme vzdáleni 764 hodiny, kdybychom pěšky do Brna dostati se chtěli, potřebovali bychom, kráčejíce ve dne v noci 24 hodiny beze spaní a bez odpočinku, 32 dní.
Východ. Obrázky cestopisné, vydané na památku pouti J. V. císaře Františka Josefa I. k hrobu Spasitele. Praha 1880. V předmluvě oznamuje, že bude líčiti podle zápisků očitého svědka, což u prvního spisu neučinil. Jsou to opět listy a zápisky dra Bedy D., který jako historiograf doprovázel císaře r. 1869 na cestě na Východ, z kterých čerpá, ale měl před sebou samozřejmě i spis Bedův „Kaiserreise nach dem Orient“ — vyšlý už před 10 lety — z níž doslovně překládá a ponechává i její deníkový postup. Ale D. nepřekládá pouze, nýbrž přibírá na pomoc dopisy Bedovy, jak nasvědčuje zpráva o sjezdu archeologickém v Pešti, kde Beda přednášel o pohanských mohylách na Moravě, zájezd do premonstrátského kláštera v Czorno a benediktinského arciopatství u sv. Martina. To Beda ve svém díle nemá, poněvadž to nepatřilo k programu Kaiserreise. D. vynechává, co je příliš „dvorní“, na př. seznam osob v průvodu, popis koní a koníren atd., ale též někdy episody, které by jeho spisu výborně posloužily, na př. o leopardu, darovaném císaři guvernérem syrským, který při obdivování uprchl, nebo lovecké extempore císařovo na cestě z Jerusalema do Jaffy. Sloh je daleko dokonalejší než ve spise předešlém, buď proto, že není pro mládež, nebo že použil hotového již spisu bratrova. Líčí se cesta lodí po Dunaji do Ruščuku, pak vozmo a železnicí do Varny, všude pompésní vítání. Z Varny přepychovou lodí „Sultánkou“ do Cařihradu. Cesta Bosporem, návštěvy sultánových paláců, to vše zní jako pohádka v naší střízlivé době demokracie.
Ve Svaté zemi vítají „krále jerusalemského“ všemožní národové v pestré směsici, jakou poskytnouti může Orient. Mistrně jsou líčeny tance a šer-
