Uher k svému příbuznému, králi sv. Štěpánovi. Radla odcestuje s ním do Ostřihoma. Po návratu do Čech zavítá G. do Břevnova, zvědav, jak žijí mniši. Přesvědčí se, že jsou věrni heslu sv. Benedikta „ora et labora“, odkládá své názory o mnišském pohodlí a zatouží po klášteře. Táž touha zmocní se jeho dobrodružné přítelkyně — Richildis. Nastoupení na trůn „přítele“ Jindřicha II. pobídne G. k návratu do vlasti. Rozmluva se svatým císařem jej utvrdí v pojatém úmyslu vstoupiti do kláštera.
G . Vintýř počíná své pokání poutí do Říma, kde setká se s Radlou Anastaziem, který vyřizuje u dvora papežského záležitosti krále uherského Štěpána. Dovídá se z úst Radlových o smutném osudu sv. Vojtěcha a jeho průvodců. Vrátiv se do vlasti, zastane Jindřicha, kterého zachrání před vrahem, chystati se k válce s polským Boleslavem Chrabrým, který zabral Čechy. Při všech sympatiích pro svátého císaře nevřadí vlastenec D. svého hrdinu do vojska císařova proti Slovanům, nýbrž nechá jej odejiti do benediktinského kláštera v Dolním Altaichu, neboť „jeho krajané hledí si podrobiti jiné národy mečem a křížem. To se naprosto příčilo názorům jeho.“ Jindřich vypudí Poláky z Čech a dosadí na trůn Jaromíra, který však zapuzen bratrem Oldřichem, odebere se do kláštera Guntherova. G. sám však klášter opustí a usadí se v poustevně Racinek. Když je tam však četnými obdivovateli (císařem a císařovnou) rušen v pobožnosti, zmizí. Objevuje se na Šumavě, kde razí „zlatou stezku“. Tam vznikne benediktinský klášteřík, jehož mniši zvelebují a vzdělávají všemožně obyvatelstvo. Na sklonku života odejde Vintýř do Břevnova, kde dosahuje vrcholu kajícnosti a pokání dav se v cele zazdíti. — Zazděný G.
Dějiny farnosti hrušecké na památku 25. jubilea její správy duchovní. Svým nákladem. V Kroměříži 1876.
Spisek obsahuje pouze tři kapitoly podle duchovních správců v Hrušce. Po krátkém úvodu z nejstarší historie obce (podle B. Dudíka a Šembery) následuje I. kap. 1857–1863.
Hrušečtí použijí pobytu císaře Ferdinanda v Olomouci 1848 a přednesou mu prosbu o zřízení duchovní správy. — Povolena, ale místo zvonice nutno postaviti kostelík a opatřiti jej vším potřebným. Roku 1851 12. dubna ustanoven kurátem kaplan dubský Tomáš Láska. — Fary ještě není, bydlí v chalupě čís. 33. Požár 1859 poškodil hospodářské budovy nové fary, 1863 zúčastňují se hrušečtí slavností velehradských — téhož roku odchází Tomáš Láska.
II. 1863–1864 je doba duchovní správy Frant. Vaníčka. Postavena nová škola — dosud byla v bídném domku „takže každý litoval těch lidských chrobáčků, kteří denně několik hodin tam seděti museli“.
III. 1864–1875 je doba Dudíkova, který už se nazývá farářem, poněvadž 1865 povýšena lokalia na faru. Nový farář prodělal boj mezi sedláky, kteří se dělili o obecní pastviska a domkáři — kteří se proti tomu bránili. Přímo byl do boje zatažen, poněvadž si činili nárok i na kostelní louku „Daniel“, takže vznikla v obci strana danielistů a protidanielistů. Pruská vojna a cholera zarazily domácí vojnu, ale tvrdé selské lebky nezkrušila, ba ani ne smrt císaře Maxmiliána a utopení purkmistra kroměřížskéko dra Dem-
